Pátek 13 - radši někam zalézt?

Milá čtenářko,

dnes je pátek 13. Vím, že to víš. Je večer a před chvílí jsem dorazila ze školy. Dnes jsem měla hodně AHA momentů. Pátek 13 je hezký příklad omezujícího přesvědčení. Všichni nějaké máme a je to přirozené.

Je to pro nás bezpečné, i když nás to drží zpět nebo v "pasti". Často jsou to naše zaklínadla pro to, čeho se bojíme. Schválně.

Věříš na smolný pátek 13?
Pokud ano, proč? 
Stalo se ti reálně někdy něco špatného v tento den?
Pokud ano byla to náhoda, nebo za to mohlo to tajemné spojení pátek a 13?
Pokud ne, kde se ta obava vzala? Je tvoje?

Úplně stejné je to s černou kočkou přes cestu, stoupnutím na hranatý kanál nebo rozbitým zrcadlem.

Je zajímavé, že tato omezující přesvědčení nemáme vůči pozitivním věcem. Například takový čtyřlístek nebo podkova. Šupiny pod talířem. Zkus si položit ty samé otázky. 

Je v tom rozdíl?

Dnes jsem jela do školy autem. Měla jsem takový záblesk, kdy jsem si vzpomněla, jak jsem se bála v prváku vůbec vyjet z domu do nákupáku na kraji Prahy. Teď brázdím Prahu jako Fittipaldy. Na začátku mě brzdilo to, že musím jet přes město. Ty bláho Praha. A to jsem tam dělala řidičák, dodnes nechápu jak. Nebo strach že nezvládnu tolik zrcátek. Jezdila jsem před tím deset let kolem komína. Pochybovala jsem, že to zvládnu. V pozadí byl i velký strach, založený na nepěkných osobních zkušenostech, když řídil někdo jiný. Párkrát se mnou jel manžel. Když jsem jezdila na začátku sama, stálo mě to tolik úsilí se soustředit a dojet, že jsem byla po dojezdu úplně vyčerpaná a věděla jsem, že mě čeká cesta zpátky. Mé omezující přesvědčení bylo postaveno na zkušenostech, které jsem měla s někým jiným. Nebyla to má řidičská zkušenost, ani můj příběh. Věřila jsem tomu. A tak jsem se tehdy překonala a rozhodla se psát svůj. 

Dodnes mám rituál, kdy si nastavuji sedačku a zrcátka, přesně jako tehdy v autoškole. Rozhodla jsem se, že si cestu rozdělím. A dělám to do teď. Když se dostanu až na dálnici (fakt na dálnici!!!!) tak si koupím vanilkové latté na první benzince za sjezdem. Když dojedu až na místo, čekají mě sušenky. Proč to vlastně píšu? 

Omezující přesvědčení jsou nám často předsunuta a my je přijímáme, aniž bychom se s nimi seznámili a zeptali se zda jsou naše. Jestli je to vůbec náš příběh. 

Je to stejné jako s tím pátkem 13. Otázky jsou prakticky stejné. Nebojte se své omezující přesvědčení pozvat na kafe a blíže ho poznat. Třeba zjistíte, že není vaše a můžete se s ním po kávě rozloučit, jako jsem to udělala já. 


Míša
P.S. Pokud potřebuješ denně pár minut pro sebe, ale sama si je nedáš přihlaš se do 30 dní pro klid v hlavě