Nebudu ho poslouchat...

Milá čtenářko,

tak jsem tady zase. Dnes ti napíšu něco, v čem se možná poznáš. Nebo taky ne. A třeba se v tom pozná tvé mladší já, stejně jako to moje. 

Jsem perfekcionistka, mám problém pustit ven něco, když to není zcela dle mých představ. Je jedno, zda jde o ušitý kabát nebo nový projekt. Učím se to pouštět a být spokojená již ve fázi, kdy to ještě není úplně ono. Učím se důvěřovat procesu. Učím se brát nedostatky laskavě.

Když jsem byla malá, musela jsem věci udělat pořádně. Pro srovnání s předchozími generacemi, nebo tím, co by na to někdo řekl. Moji mámu to přešlo až po úrazu. Taky dělala všechno, jak to mělo být nejlíp. Ne, aby z toho měla dobrý pocit. Byla tak vychovaná a předávala to mě, stejně jako moje babička. Neuměly to jinak. Byly tak vychované po generace žen. 

Ano, věci se mají dělat pořádně. Ovšem ne za každou cenu. Takovým nezvaným vedlejším efektem je špatné snášení kritiky a jistá přecitlivělost. Není to jen výchovou. Je to celým mým dětstvím i zkušenostmi z výchovy dvojčat. Občas se mi ježí chlupy, když mi někdo řekne, že to co mám vymazlené, je špatně. Všechno ve mě má tendenci se ohradit a obhajovat, protože nic nedělám napůl. Snad jen kromě úklidu. Poslední léta si všímám rozdílu. Ledasco jsem se už asi naučila. Přesto je tam vždy těch pár vteřin, (no dobře, někdy pár minut) kdy zvažuji jestli to vůbec poslouchat. I když mi někdo něco pochválí, čekám podvědomě na to ALE. A to i u manžela. Učili jsme se oba, jak s tím pracovat. V tomto směru měl stejnou výchovu. 

I po těch letech je zajímavé sledovat své reakce. Dnes jsem udělala velký kus práce a byla jsem na sebe fakt hrdá, když přišlo ale... Ne jako kritika, spíše bod k zamyšlení... A ano, pralo se to ve mě. Ale ten ďáblík na rameni to moc dlouho nevydržel. Musel uznat, že to má logiku. I když je to hodně, opravdu hodně, práce navíc. 

A tak jsem dnes poslechla tu racionální část a ego upozadila. Díky tomu je moje vzdělávací platforma o dost rychlejší na webu i mobilu. Pokud ode mě máš kurz, měla bys to poznat. Pokud ne, možná je čas to zkusit.

Pochlubila jsem se tím svému GPT a dostala jsem super odpověď:

3️⃣ Manžel = dobrý CTO 😄

Upřímně:
tohle je přesně ten typ technické poznámky, který autor obsahu často nevidí, ale systémově rozhoduje.

Poslechla jsi ho → dobré rozhodnutí.

--

Někdy to, co my vidíme jako perfektní, ten druhý tak nemusí vidět. Je na nás, zda to přijmeme, zvážíme a něco s tím uděláme nebo to necháme být, protože to není tak podstatné. Ono se totiž i z dobré vlastnosti může stát omezující přesvědčení. To rozhodnutí a reakce je jen na nás.

Jak zvládáš taková ALE ty? Jsi v klidu? Dotýká se tě to? 

Míša
P.S. Ještě to není venku oficiálně, ale na e-shopu už je k dispozici 30 dní pro klid v hlavě za zaváděcí cenu. Máš možnost být u toho první