Milá čtenářko,
Milá čtenářko,
Večer je konečně ticho. Děti spí. Nikdo nic nechce. Nikdo se neptá. A ty si vezmeš mobil.
Jen na chvíli. Jen projedeš zprávy. Jen koukneš, co je nového. Jen si dáš „pauzu“. A najednou je o hodinu víc.
Možná tě pak zaplaví výčitka. Že jsi zase „zabila čas“. Že jsi mohla jít spát dřív. Že jsi zase neudělala nic pro sebe. Jenže víš, co je pravda?
Ty se večer nesnažíš prokrastinovat. Ty se snažíš přežít přechod.
Milá čtenářko, 
Milá čtenářko,
Sedneš si k televizi. Těšíš se, že si konečně odpočineš.
Jenže ještě předtím ale poskládáš prádlo, spáruješ ponožky, uklidíš nádobí, odpovíš na dvě zprávy, zkontroluješ, jestli mají děti všechno do školy.
A pak si teprve sedneš.
Milá čtenářko,
taky to znáš? Večer si konečně sedneš.
Děti spí, nebo už tě tolik nepotřebují a jsou ve svých pokojích. Dům/byt je tichý.
A ty jsi… prázdná.