Co vlastně děláš místo odpočinku?

Milá čtenářko,

možná sis minulý týden všimla, co večer děláš místo odpočinku.

Možná to byl mobil. Možná kuchyň. Možná jen další seznam v hlavě.

Dnes tě chci pozvat o kousek hlouběji. Co když problém není jen v tom, co děláš, ale v tom, co se děje ve chvíli, kdy neděláš nic?

Zkus si představit ten moment. Sedneš si. Je ticho. Nikdo po tobě nic nechce.

A najednou se objeví:

„Ještě bych měla…“
„Tohle jsem nestihla…“
„Měla bych být efektivnější…“

Nebo jen zvláštní neklid. Napětí v těle. Pocit, že tohle není bezpečné místo.

Možná jsi celý den ve výkonu. Možná držíš děti, práci, domácnost, rodiče, organizaci všeho kolem.
Možná jsi ta, která myslí na všechno dopředu. A pak přijde večer.

A místo úlevy přijde prázdno. Nebo tlak. Nebo vina.

Možná pro tebe není těžké odpočívat proto, že bys to neuměla. Možná je těžké proto, že když se zastavíš, všechno se vynoří.

Myšlenky. Únava. Nedořešené věci. Emoce, na které přes den nebyl prostor.

Dnes ti nechci dávat řešení. Jen zkus jeden malý experiment.

Když si večer sedneš, všimni si:

Co je první věta, která ti proběhne hlavou?
Jak reaguje tvoje tělo?
A jak rychle saháš po něčem, co to přehluší?

Neanalyzuj to. Neopravuj se. Jen si toho všimni.

Někdy první krok ke klidu není „dělat to jinak“.
Ale uvidět, co se skutečně děje.

Míša