Nejde o to, že jsi málo odpočívala

Milá čtenářko,

taky to znáš? Večer si konečně sedneš.
Děti spí, nebo už tě tolik nepotřebují a jsou ve svých pokojích. Dům/byt je tichý.

A ty jsi… prázdná.

Ne dramaticky.
Ne na pokraji zhroucení.
Jen unavená tak nějak potichu.

Řekneš si:
„To je normální. Každá máma je unavená.“
„O víkendu si odpočinu.“

Jenže víkend přijde.
A v pondělí jsi stejně vyčerpaná.

Ne proto, že bys málo spala.
Ale proto, že tvoje tělo už dlouho nejede v režimu regenerace.

Jede v režimu „musím“.

Musím držet chod rodiny.
Musím myslet dopředu.
Musím zvládnout ještě tohle.
Musím to dodělat.

A když si sedneš?
Hlava pořád jede seznam. Nikdy nekončící seznam.
Co se nestihlo. 
Co se má udělat.
Co se má koupit.
Co se má uklidit.
Co máš.... Protože ono se to neudělá....

Tohle není slabost.
To je nervový systém, který je dlouho v pohotovosti.

A ten neumí vypnout jen proto, že sis sedla.

Možná sis začala myslet, že neumíš odpočívat.

Možná ses to jen nikdy nenaučila přepnout.

A to je rozdíl.

Dnes si zkus všimnout jediné věci:

Jsi opravdu unavená…
nebo jsi jen dlouho napjatá?

Míša
 

PS: Pokud dnes večer nebudeš vědět, kde začít, tady je malý tahák: 7 minut pro klid v hlavě. Nic velkého. Jen první krok, který nezvýší tlak.