Kdy je dost už dost?

Milá čtenářko,

už v předchozích měsících jsem věděla, že musím něco změnit. Tak moc jsem chtěla být úspěšná na OSVČ, až jsem to přehnala. Děti mě už tolik nepotřebují, i když je to stále náročné, ale mají chvíle, kdy si dělají své a já se mohu realizovat. Když jsem minulý leden dostala výpověď, dohodli jsme se s manželem, že si práci hledat nebudu. Mám živnost, kterou jsem měla celou dobu při zaměstnání, tak se jí budu věnovat víc. Budu na ni mít víc času na práci i na školu, když mi odpadlo dojíždět do zaměstnání. 

Podvědomě jsem na sebe vyvinula tlak. Pocit, že nezůstanu manželovi na krku. Nechtěla jsem přidělávat starosti. A tak jsem se do toho ponořila. Asi úplně obráceně než jsem měla. Neustálé vymýšlení dalších věcí, co by už fakt měly zaujmout, mě připravovaly o čas. Algoritmus mě připravoval o víru v sílu sítí. 

A upřimně... Přece jen jsem se snažila potlačit tu část, co je "jen" pečující matka dětí se speciálními potřebami. Pořád se mě někdo ptal, kdy už si najdu práci. Trvalo mi než mi došlo, že já mám práce s dětmi víc než pro jednoho člověka. Snažila jsem se tak moc být dost pro ty ostatní, že v tom nějak zaniklo to moje. Hledala jsem svou roli v tom novém, kdy děti odrůstají už nejsem tolik potřeba, nejmladší nejsem, školu dostudovávám. Takové dočasné území nikoho. 

Na podzim mi v hlavě začala klíčit myšlenka, jak by to mělo být, abych neměla výčitky vůči sobě, dětem, manželovi. Založila jsem úplně novou skupinu, kde jsem začala sdílet praktická krátká cvičení, která šla zvládnout do pár minut a žena si u nich odpočinula. Nyní je ve skupině 55 členů a já ji z Facebooku stěhuji pryč. 

Ta cvičení fungují, vím to. Každý den jsem je léta dělala. Dosah na Facebooku se začal snižovat a často jsem od žen slyšela, že se jim to ten den nezobrazí. Věděla jsem, že ta skupina bude přechodná a tak jsem začala zvažovat možnosti. Procházela si různé koncepty a došla jsem k variantě, která je mi velmi blízká. V posledních týdnech vše chystám na spuštění 30 dní pro klid v hlavě a spolu s tím i Klub sebepéče s Míšou. 

Tak jsem se probírala tím, co jsem vytvořila. Ono to vůbec není málo...
1 velký kurz propedagogy a asistenty s osvědčením na 17 hodin kvalitního obsahu
7 webinářů
přes 20 workbooků
3 knihy
2 seberozvojové hry
půlroční program ve skupině
21 denní výzvu
30 denního průvodce (ne 30 dní pro klid v hlavě)


Pořád tam byla ta myšlenka, co s tím.. Je to kvalitní obsah vytvořený na základě spolupráce s klientkami. 

A já už vím co s tím... Klub nebude jen místo na cvičení. Klub nově nabídne tohle všechno... Ale o tom zas příště...

Tak mě tak napadla otázka... Je to už dost? 

Jak to u sebe poznáte? Děláte si inventuru toho, co všechno děláte?

Míša
P.S. Ještě to není venku oficiálně, ale 30 dní pro klid v hlavě dodělávám