Je to rok. A pro mě to znamená víc, než se může zdát.

Milá čtenářko,

dnes se s tebou chci podělit o jednu věc, která je pro mě důležitá.

Je to rok, co oficiálně vyšel můj kurz Podpora dětí se speciálními potřebami a sebepéče pedagoga.

Za ten rok jím prošlo už více než 150 žen a další se stále přidávají.

Když ten kurz vznikal, vůbec netušila jsem, kam až tahle cesta povede.

Na začátku vycházel z mých prezenčních školení a měl asi 4 hodiny videí.
Dnes má dvojnásobek, postupně roste dál a já už teď vím, že vznikne i 2. díl.

Ale to nejdůležitější není počet hodin ani to, jak se rozrostl.

Důležité je pro mě to, co se v něm potkává.

Moje zkušenost mámy tří dětí se speciálními potřebami.
Moje vlastní zkušenost dítěte se speciálními potřebami.
Moje práce s dětmi a rodinami.
Moje práce se ženami, které dlouhodobě pečují o druhé a samy sebe dávají až někam na konec seznamu.

A právě proto tenhle kurz nikdy nebyl „jen o dětech“.

Byl a je i o dospělých, kteří je provázejí.
O rodičích.
O učitelkách.
O asistentkách.
O ženách, které drží mnohem víc, než je zvenku vidět.

Protože kdo tráví s dětmi nejvíc času?
Kdo je nese, doprovází, uklidňuje, učí, obhajuje, vysvětluje a často drží celý systém?
Právě oni.

A velmi často právě ony.

Možná i proto mi tenhle kurz tolik zapadá do všeho ostatního, co tvořím.
Možná zvenku vypadá, že dělám víc různých věcí.
Ale pro mě to všechno směřuje k jednomu: k podpoře žen, které pečují o druhé a přitom se samy často ocitají až na druhé koleji.

Ať už jsou to mámy, učitelky, asistentky, pomáhající profese, nebo ženy, které prostě nesou víc, než by unesly v klidu a samy.

Za ten rok mi od vás přišla spousta krásných reakcí.
A právě ony mi potvrzují, že to celé má smysl.

Například:

„Kurz mi pomohl lépe porozumět dětem se speciálními potřebami i jejich prožívání.“

„Pomohl mi víc přemýšlet nejen o práci s dětmi, ale i o vlastní sebepéči.“

„Bylo znát, že kurz vznikal z opravdové zkušenosti, ne jen z teorie.“

„Je inspirující vidět, jak dokážete propojit odbornost s lidskostí.“

A možná právě tady je odpověď na to, proč vedle kurzů pro práci s dětmi vznikaly i další věci.
Webináře.
Publikace.
Krátká zastavení.
Sebepéčové materiály.
A nakonec i celý Klub sebepéče.

Nevznikalo to od stolu.
Vznikalo to z reality.
Z toho, co samy žijete.
Z toho, co potřebujete.
Z toho, co se opakovaně vrací.

A já za to chci dnes prostě poděkovat.

Za důvěru.
Za zpětné vazby.
Za to, že tu jste.
Za to, že mi dovolujete tvořit věci, které mají přesah a nejsou jen „další produkt“.

Jestli jste mými materiály prošly už dřív, děkuji, že jste součástí té cesty.
A jestli jste tu nové, i vám chci říct vítejte.

Tohle výročí pro mě není jen o jednom kurzu.
Je i o potvrzení, že to, co dělám, drží pohromadě.
A že to má smysl.

Míša

P.S. Kdyby tě zajímalo jaký kurz to je, tak se můžeš kouknout tady: https://eshop.michaelahlozkova.cz/podpora-deti-se-specialnimi-potrebami-a-sebepece-pedagoga/