Chybami se člověk učí

Milá čtenářko,

jak je psáno v předmětu. Chybami se člověk učí. Mě se včera jedna taková povedla,když jsem ti poslala mail. Trochu mě zradila technika a asi i má pozornost. V předmětu mailu zůstal, pro mě zcela záhadně předmět stejný jako z předchozího mailu. Během ukládání mě Mailchimp odhlásil a odeslala, tak nevím, co se přesně na pozadí odehrálo. Věz však, že obsah toho mailu byl úplně jiný a velmi osobní. Tak pokud ti unikl, budu ráda, když si ho přečteš a něco si z něj odneseš. 

Zatímco dříve bych zmatkovala. Vymýšlela bych způsoby jak to napravit a ospravedlnit. Nemohla bych z toho spát. Sledovala bych, kdo to odsoudil a odhlásil se. Nadávala bych si a ponižovala sama sebe, protože jiným se to přece nestává. Asi bych to i obrečela. Včera ne. Přemýšlela jsem, co s tím a řekla jsem si, že nebudu spamovat omluvným mailem. Raději pošlu tento. 

Snad vidíte stejný rozdíl jako já. To se nestalo hned. Trvalo to léta. přijmout to, že mohu chybovat. Přijmout to, že proto nejsem špatná a nemusím si ubližovat. Přijmout zodpovědnost. Každá chyba nám pomůže v našem posunu. Něco nám dá a něco nás naučí. Ne vždy je to lehké. Ne vždy to vidím hned. Dost často až s odstupem v podobné situaci. Jasně, někdy se moje hlava cuká, ale s tím se dá pracovat. 

Tohle je věc, kterou se snažíme naučit i naše děti. Necháváme je chybovat. Mě u toho cuká oko, manželovi ruce. Ale víme, že nejde mít cestu pořád umetenou. To by nás, ani je, neposouvalo nikam. Stagnovali bychom. 

Jak bereš své chyby? Co to ukazuje tvým dětem a okolí?

Míša

P.S. 7 minut pro klid v hlavě Pro chvíle, kdy jedeš na výkon a v hlavě je tlak, chaos a "měla bych"